Přeskočit na obsah

Aeronomy of Ice in the Mesosphere

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
AIM
AIM na oběžné dráze, představa umělce
AIM na oběžné dráze, představa umělce
Jiné názvyExplorer 90
Aeronomy of Ice in the Mesosphere
COSPAR2007-015A
Katalogové číslo31304
Start25. dubna 2007
KosmodromVandenberg Air Force Base
Nosná raketaPegasus-XL
Typ oběžné dráhyPolární dráha
Stav objektuneaktivní
Trvání mise15 let a 322 dní
Konec mise20230313a13. března 2023[1]
ProvozovatelHampton University
VýrobceOrbital Sciences Corporation
Druhvědecká družice
ProgramProgram Explorer a Small Explorer program
Hmotnost200 kg
Šířka109,2 cm
Výška139,7 cm
Parametry dráhy
Apogeum600 km
Perigeum583 km
Sklon dráhy97,8 °
Doba oběhu96,5 minut
Aktuální poziceheavens-above.com
Přístroje
Nese přístrojeSolar Occultation for Ice Experiment, Cloud Imaging and Particle Size Experiment a Cosmic Dust Experiment
Oficiální webhttp://aim.hamptonu.edu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Aeronomy of Ice in the Mesosphere (AIM, Explorer 90) je americká vědecká družice provozovaná agenturou NASA, zaměřená na studium polárních mezosférických oblaků. Družice byla vynesena 25. dubna 2007 raketou Pegasus-XL, odpálenou z letadla Lockheed L-1011.

Polární mezosférické oblaky se vyskytují ve výšce zhruba 80 kilometrů nad povrchem, tedy mnohem výše než jiné druhy mraků. Družice AIM pomáhá určit, jaké faktory (teplota, vodní páry a prachové částice) mohou vést k formování tohoto typů oblaků. Polární mezosférické oblaky jsou poměrně novým jevem a poprvé byly pozorovány v roce 1885.

V březnu 2023 došlo k výpadku funkce baterie družice a od té doby s AIM nebylo navázáno spojení.[2]

Popis

[editovat | editovat zdroj]

Družice AIM je 1400 mm vysoká, 1100 mm široká, váží 200 kg a řadí se do série malých explorerů – SMEX. Dodávku elektrické energie zajišťují solární panely o průměrném výkonu 335 W. Vědecké vybavení sestává ze tří přístrojů:

CIPS – Cloud Imaging and Particle Size je kamerový systém se čtyřmi samostatnými kamerami, které umožňují pozorovat oblaka. Díky různům úhlům kamer, je možno určit výšku, ve které se oblak nachází a dále je možno určit velikost ledových částic, které mraky tvoří.

CDE – Cosmic Dust Experiment je detektor částic kosmického prachu, které vstupují do vyšších vrstev atmosféry. Přístroj obsahuje 14 detektorů z polyvinylidenfluoridu, které vydávají elektrický puls, jsou-li zasaženy vysokorychlostní částicí (více než 1 km/s). Naměřená data umožní vědcům určit úlohu částic kosmického prachu při formaci polárních mezosférických oblaků. CDE je téměř totožný s detektorem SDC (Student Dust Counter) na sondě New Horizons.

SOFIE – Solar Occultation for Ice Experiment je diferenční absorpční radiometr, který zkoumá vertikální strukturu oblaků a vlastnosti částic, jimiž jsou tvořeny. Detektor měří obsahy vody, oxidů dusíku, ozónu, metanu, oxidu uhličitého a teplotu oblaků.

  • Přístroj CIPS
    Přístroj CIPS
  • Přístroj CDE
    Přístroj CDE
  • Přístroj SOFIE
    Přístroj SOFIE
  • Příprava družice v čisté místnosti před startem
    Příprava družice v čisté místnosti před startem

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Aeronomy of Ice in the Mesosphere na anglické Wikipedii.

  1. ↑ https://lasp.colorado.edu/aim/browse-images
  2. ↑ https://blogs.nasa.gov/sunspot/2023/03/16/nasas-aim-mission-ends-operational-support/

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Program Explorer
1958–1959
1 • 2 • 3 • 4 • 5 • 6 • 7
1960–1969
8 • 9 • 10 • 11 • 12 • 13 • 14 • 15 • 16 • 17 • 18 • 19 • 20 • 21 • 22 • 23 • 24 • 25 • 26 • 27 • 28 • 29 • 30 • 31 • 32 • 33 • 34 • 35 • 36 • 37 • 38 • 39 • 40 • 41
1970–1979
42 • 43 • 44 • 45 • 46 • 47 • 48 • 49 • 50 • 51 • 52 • 53 • 54 • 55 • 56 • 57 • 58 • 59 • 60 • 61
1980–1989
1990–1999
2000–2009
2010–
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aeronomy_of_Ice_in_the_Mesosphere&oldid=23373304“